čeština
Hluk a infrazvuk z větrných
elektráren: Obavy, které
nemusíte mít
Kdekoliv se objeví záměr vybudovat větrné elektrárny, zvedne se
silná vlna odporu, která je často založena na obavách z velké
hlučnosti. Díky moderním technologiím jde v současnosti jen o
přežívající mýtus. Jeho kořeny sahají k nejstarším větrníkům, které
se dávno nepoužívají.
Větrné elektrárny se vyvíjejí a jejich technologie je rok od roku lepší.
Nahlédněme krátce do minulosti: získávání energie z větru má dlouhou
historii a důležitými předskokany současných technologií byly větrné
mlýny. Patent na první větrník, který už připomínal elektrárny, jak je
známe dnes, získal až roku 1919 dánský vynálezce Povl Vindig.
Technologie se postupně zdokonalovala a řešení získalo oblibu nejen v
bezprostředně poválečné době, ale i v souvislosti s ropnou krizí v 70.
letech (Koč, 2005).
Elektrárny fungovaly a vyráběly energii. A ano, tehdy byly hlučné.
Od té doby však uplynuly desítky let a situace se výrazně změnila. Je to podobné jako třeba s exhalacemi. Dříve se dopady automobilových
zplodin, průmyslového znečištění či chemie na zdraví člověka moc neřešily, zatímco dnes na vše platí přísné limity. Ohledy na zdraví se
berou nesmírně vážně i u větrných elektráren, proto se na jejich provoz vztahují přísná pravidla.
České předpisy jsou přísnější než v zahraničí
V současnosti musí větrníky splňovat přísné hlukové limity. Ty jsou v Česku mnohem striktnější než v zahraničí. Zatímco ve dne se v nejbližší budově nesmí hluk zvýšit nad 50 dB, v noci je to ještě nižších 40 dB.
Nezapomínejte také, že větrníky fungují, jen pokud fouká vítr. To znamená, že část roku jsou zcela v klidu a nevydávají vůbec žádný zvuk. A pokud se zvedne vítr, ten sám o sobě určitý hluk způsobí – třeba pověstné šumění listí a podobně. Zkuste si uvědomit, jak šumí les. Ve zvuku z okolního prostředí se zvuk míhajících se lopatek do značné míry ztratí.
Výrobci hluk minimalizují. I ten neslyšitelný, tedy infrazvuk
Větrné elektrárny jejich výrobci navrhují tak, aby produkovaly velmi nízké hladiny infrazvuku. V tom jsou si všichni velcí hráči na trhu
podobní. Na bezpečnost dohlížejí i úřady, a právě proto není možné vybudovat větrníky v bezprostřední blízkosti jakékoliv obce v Česku. A
už vůbec se nesmí použít staré a hlučné typy větrníků – ty by nedávaly smysl ani z ekonomického hlediska, protože energii větru převádějí
na elektřinu s mnohem menší účinností.
Naše společnost staví větrníky vždy minimálně 600 m od první zástavby. Ve většině případů to ale bývá ještě výrazně větší
vzdálenost.
Po uvedení elektráren do zkušebního provozu následuje povinné kontrolní hygienické měření, jehož výsledky mají vliv na povolení
trvalého provozu elektrárny. Pokud by měření prokázalo překročení limitů, nařídí hygiena například odstávky z provozu v nočních
hodinách. Tímto nařízením je provozovatel povinen se řídit, jinak by hygiena nařídila úplné zastavení provozu, což žádný rozumný
provozovatel nebude riskovat.
“Není třeba se bát, že by vám větrný park rušil běžný život či nedovolil se v klidu vyspat”
Pokud byste se chtěli dozvědět o stále nižších hladinách hluku z elektráren více, můžete zabrousit na některé z následujících stránek:
American Wind Energy Association (AWEA)
European Wind Energy Association (EWEA)
World Wind Energy Association (WWEA)
International Association for Wind Energy (IAWE)
The Royal Society (Velká Británie)